Teplotní spád podlahového vytápění

Jiny topenář ma pravdu. Ideální teplotní rozdíl pro podlahové vytápění by měl být mezi 4 až 6°C, přičemž doporučené maximum je 8°C. Tyto zásady jsou dány principem, na kterém podlahové vytápění pracuje. Vyšší teplotní rozdíl způsobí nerovnoměrnou teplotu povrchu podlahy, což sníží kvalitu tepelné pohody. Existují jisté hygienické limity maximální teploty povrchu podlahy, která by neměla překročit 28°C, v místnostech s trvalým pobytem osob. Tento limit je definován jako střední teplota povrchu podlahy. Pokud je teplotní rozdíl příliš velký, tak existují místa s teplotou např. 25°C a místa s teplotou 30°C. Tento rozdíl je při pobytu (chůzi) v místnosti pochopitelně znát a uznáte, že jistě není moc příjemný. Ve Vašem případě je střední teplota topné vody 38°C. Proto bych doporučil teplotní spád 41/35°C. Toho se dá docílit prostým zvýšením průtoku topné vody. Někdy to však není možné (dlouhé smyčky, malý průměr potrubí) a celý systém je nutno přeprojektovat, např. použitím většího potrubí, či použitím více smyček. Pokud se však týká rodinných domů, kde se nejedná o velké výkony, neměl by být problém průtok topné vody zvýšit. Co se týká otopných těles (radiátorů), které máte pouze v jedné místnosti, doporučuji je dimenzovat na stejný teplotní spád, jako má podlahové vytápění. Celý systém se tím zjednoduší a také můžete počítat s vyšší úsporou, protože tepelné čerpadlo bude pracovat s nižší teplotou topné vody. Pro vytápění jediné místnosti se nevyplatí vybavovat strojovnu směšovacím ventilem a dalším oběhovým čerpadlem pro snížení teploty topné vody do podlahového vytápění a tepelné čerpadlo provozovat na teplotu topné vody 50°C. Toto správné dimenzování otopné soustavy je důležité právě v případě tepelného čerpadla vzduch/voda, jehož kompresor je nejvíce namáhán a prodlužuje se tím doba jeho životnosti.